Večerní Žluté kvítky zase po roce zasvítí?…

Večerní Žluté kvítky zase po roce zasvítí?…
aneb
Výzva všem lidem Města i obcí a měst v okolí ležících; také však robotům, kteří se lidmi stát teprve chtějí…

Také si myslíte, že nepatříte k lidem, pro které jsou peníze “až na prvním místě”? A snažíte si udržet zdravý rozum alespoň do té míry, abyste nepodlehli tolik módní propagandě (či reklamě?), která se na Vás ze všech stran valí? Uvažujete, jak žít (jednou nebo dnes), aniž byste přestali věřit ve sny? A neuznáváte honbu za penězi podle hesla “vezmi kde vezmi”?

Ne musíte si myslet, že patříte mezi “kluky a holky školou povinné”. Přesto můžete pomoci dobré věci, která se těch “holek a kluků” týká. Pomozte upozornit (alespoň) městské a obecní úřady (a třeba i jiné “mocné tohoto světa”), že tu jsou i naše děti. A že vůbec nestojíte o to, aby jedinou “hračkou”, o kterou se budou naši “náctiletí” zajímat, byl počítač, hrací automat… nebo něco ještě mnohem “ostřejšího”. A že Vám naprosto není lhostejné, kolik lidí (a věcí kolem těch lidí) vlastně může našim dětem uškodit. Že stále považujete za důležité, aby se děti uměly pohybovat (nejen) v tělocvičně, ale i na hřišti, po tajemných zákoutích Města, v lese i po strmých kopcích… A že by těch lesů i tajemných zákoutí mělo zůstat dost i pro děti jejich dětí.
Nemyslíme si, že je nutné “dělat z dětí skleníkové květiny”. Člověk má mnohdy dojem, že podíl dvanáctiletého kluka na vaření, výstavbě tábora nebo noční hlídce je dnešní “evropskou” legislativou chápáno (téměř či úplně) jako trestný čin. Dost už bylo hysterie kolem “zneužívání dětské práce” tam, kde má být podíl dětí na společné práci součástí výchovy k harmonické osobnosti! Děcka přece musíme vést nejenom k vědomí práv (tedy nejen k jednostrannému vědomí o působení různých “center” a “linek”), ale také k zodpovědnosti. Tedy k vědomí řádu, kterému člověk podléhá, a povinností, které musí (úměrně svému věku a možnostem) plnit. Proto chceme oslovit právě Vás, kteří tuto hru na “ochranu dětských práv” považujete za infantilní masku, kryjící (mnohdy nesmírné) násilí, vulgarity, bezohledné sobectví a plánovitou “výchovu” k stále většímu konzumu.
Chceme společně přemýšlet, jak vrátit do dětského světa tvůrčí, aktivní hry i činy všude tam, kde už dnes vymizely (“zpokemonizovaly”?). A jak dát našim potomkům šanci vytvářet si svůj svět. Bez toho, že by se museli měnit ve stádo tupě civících (popř. latentně agresivních) imbecilů, kteří si “vydupávají” imaginární práva bez pocitu sounáležitosti s “lidmi vedle sebe” a odmítají cokoliv “namáhavého” udělat… Nechceme se dívat na transformaci lidských bytostí v poslušné (budoucí?) “roboty s mobilem na uchu”; nechceme trpně sledovat zhoubný vliv řady masmédií a “takyher”. Nechceme, aby byly naše děti spokojené s případnou nicotou; aby slepě podléhaly “brain-stormingu” demagogie “svobodné a demokratické”.
Před pětašedesáti lety, 17.prosince 1938, se poprvé objevil na stránkách dětského časopisu kreslený seriál Rychlé šípy, který ovlivnil generaci našich dědů i otců, ale i mnohé z nás. Rychlé šípy Jaroslava Foglara… V těch “prastarých předválečných dobách” však vycházely legendárnímu Jestřábovi i první knihy. A právě v jednom z jeho mýtických příběhů se “ve Stínadlech” vedených Vontskou radou zrodil zvyk slavit Večer světel. Sváteční zvyk, který připomínal protest mládeže proti praktikám “všemocných starších Města…”; zvyk, který se udržel na paměť (zprvu beznadějného a posléze vyhraného) boje za záchranu věci zdánlivě tak obyčejné: za uchování dětského hřiště (nebo dětských hřišť vůbec?). Jen pro srovnání: docela nedávno jsme si v jistých regionálních novinách mohli přečíst “jásající” zprávu o tom, jak “uvážliví občané” jistého sídliště konečně zabránili “řádění té nezvládnutelné mládeže (hic! Čímpak to bude?) a”vybojovali” proměnu hřiště na parkoviště! Zdá se Vám tento příklad “dobově” stigmatický? I nám; bohužel!
Večer světel se po Čechách, Moravě a Slezsku slaví už bezmála polovinu století. Všude, kde to bylo možné, se rozsvěcovaly symbolické ŽLUTÉ KVÍTKY. A to, že se tak děje právě v adventním, tedy předvánočním čase, není jistě náhoda. Možná i Vy si pamatujete doby, kdy se večer v ulicích rozsvítily svíčky. Bez zbytečného “povyku pro nic”. “Jen tak”. Chcete se i letos připojit k našemu protestu proti diktátu komerce a konzumu, násilí a “stádní” vulgarity ve stylu “TELE-TELE”… a “akčních krváků”? Chcete upozornit na to, jaké opravdové zájmy našich dětí by se měly podpořit? Dejte tedy dne 17.prosince 2003 v 19.00 hodin za okno svého příbytku zapálenou svíčku, lampion… nebo i lampičku. A nechte tam ono světýlko svítit až do hodiny 21. Pak se i naše Město (nebo Vaše město, obec) opět po roce připojí k těm lidským sídlům, kde se tak děje každoročně.
A Vy, kterým ještě není těch patnáct (nebo osmnáct, jednadvacet a více? Volte sami!)? Pokud si také myslíte, že máte právo na samostatné podniky, na výpravy s klubem (či jen tak s dobrou partou) někam do lesa, na podíl vlastní práce při stavbě tábora nebo při úpravě vlastní klubovny, dejte 17.12. světýlko mezi sedmou a devátou hodinou večerní za okno! A tam, kde se koná Večer světel jako společný podnik, přijďte i na hru nebo na setkání “u světýlek”! Třeba se někde chytnou za nos i páni (radní, poslanci, senátoři… popř. “jiní podobní”!)…? Tam, kde jde o Vás, jde i o nás!

Sdružení Žlutého kvítku


Komentář ze dne: 29.05.2005 21:13:54
Autor: neregistrovaný – Rejpal (rejpal/zavináč/seznam.cz)
Titulek: Dobře…
a dál?